Král Artuš
(King Arthur, USA/Irsko,
2004)
Tentokráte bez pozlátka… Mnoho filmů popisovalo příběh legendárního
krále Artuše, vládnoucího mocným mečem Excalibrem. A každý z nich byl svým
způsobem unikátní. Jeden byl spíše pohádkovým příběhem, druhý romantickou
podívanou a další velkolepým historickým dramatem. Více méně jediné, co je
spojovalo byly hlavní postavy krále Artuše, rytíře Lancelota, kouzelníka Merlina
a krásné Guinevery.
Nejen u postav, ale i u ostatním aspektům
filmu se režisér Antoine Fuqua rozhodl pro „nepohádkové“ pojetí, takže nečekejte
podívanou ve které se prohánění víly a jezerní paní. Král Artuš je čistokrevné
historické akční drama. I když spíše drama než akční. Ne, že by pro nás nebyly
připraveni bitevní scény, ale v podstatě se dočkáme jen jedné větší (samozřejmě,
ve finále filmu). Hlavní pozornost je věnována ústřední postavě Artuše, který
pomalu zjišťuje, že ideály za které bojoval byly asi příliš nereálné a začíná si
uvědomovat, že ti, proti kterým původně bojoval nejsou jeho nepřátelé.
Jak bylo řečeno, nedočkáme se žádného
pohádkového nádechu, ale současně ani silnějšího romantického podtextu. Artuš se
sice s Guineverou pomiluje a Lancelot se na ní také občas svůdně podívá, ale to
je veskrze všechno, co vám naznačí, že ti tři nejsou jen bratři a sestry ve
zbrani. Je opravdu škoda, že jejich vzájemným vztahů nebylo věnováno více
pozornosti. Režisér se očividně pokusil o co nejhlubší propracování postav na
úkor akčních sekvencí, ale v tom případě by silnější pouta mezi těmito třemi
byla na místě.
Král Artuš je rozpačitý film. Očekával jsem,
že půjde o krvavou akční historickou podívanou s lehkým nádechem dramatu, ale
překvapivě je právě drama jeho nejvýraznějším prvkem. Bojové scény nejsou (až na
zmiňovaný závěrečný střet) nikterak megalomanské a už vůbec ne krvavé. Nejvíce
pozornosti je věnováno Artušovi a jeho postupnému vývoji. Netradiční přístup k
tématu rytířů kulatého stolu, ale rozhodně ne špatný. Jen je škoda, že stejná
pozornost jako hlavní postavě nebyla věnována bojovým scénám a romantické
rovině. Jan „Chen“ Lysý
|